Vnučka malířky Jindry Husárikové

Obrazy Lenky Husárikové Origami a Tangram jsou inspirovány historickými prvky mimo evropské kulturní tradice. Origami pochází z Japonska a Tangram vznikly v Číně. Postupně zlidověly a dnes jsou kulturním světovým dědictvím.

Zájem o tyto dva motivační prameny přišel náhle doslova jako blesk z nebe, ale byl logickým vyústěním všeho, co tomu předcházelo. Možná díky šťastné náhodě a autorčině intuici protože i tyto skutečnosti jsou součástí světa umění. Bylo to období nespokojenosti tvůrčího tápání a určité zacyklenosti. A byla to malba iluzivní precizností, snaha po optické dokonalosti, v traktaci štětce i barevné skladbě, technicky
i technologicky promyšlených malířských procesů, která se ale završila v opakování stejného principu.
Vše se odehrávalo v žánru zátiší, krajiny a figurální malby. A náhle přišel zlom, pro upřesnění terminologie. Byl spíše kontinuálním příchodem. Onen výše zmiňovaný blesk z nebe, byl samozřejmě náhlým osvícením, který často probíhá v několika vteřinách. Bývalé "staromistrovské" a iluzivní obrazové kreace soustřeďující se na hru světel a stínů, barevnost a optické zákonitosti s důrazem na smyslově pojatou materiálnost zobrazovaných předloh a objektu, se postupně orientovaly formálně jiným směrem, zachovávající si své precizní Obdivuje provedení, ale nikoliv zobrazování vnějšího skutečného světa, nýbrž v používání elementárních abstraktních geometrických forem (vliv origami a tangramu). Lenka Husáriková se postupně osvobozuje od otrockého přepisování reality vizuálně a analogicky odlišné podoby. Obrazový příběh
už nevytváří z reálných předmětů, ale z jednoduchých geometrických forem skládá významově identickou skutečnost mající svou vlastní objektivitu a naraci. Její zájem se obrací k většímu a svobodnějšímu uchopení tématu. Jednotná idea celku je zde vytvořena myšlenkovou syntézou, která předcházela důsledná
a reduktivní analýza. Tento celek lze vnímat nejen literárně (loďka s rybáři), ale taky objektivně a staticky podobně jako Kostelní vitráže (objekty jednotlivých origami). Právě zde dochází k autorčině katarzi vyrovnání se se svou předešlou tvorbou a možná i vyrovnání se s uměleckým odkazem její babičky malířky Jindry Husárikové, která řešila podobné formální a obsahové obrazové vztahy, samozřejmě v jiném kontextu a jiné době. Tím, že Lenka Husáriková přiznává příběhovou symboliku skrze spektrum zanalyzované historické tradice, odkrývá sama sobě vlastní oblast fascinace kreace a experimentu,
který ji pohání dál a dál. Otevírá ji nové možnosti a hlavně dodává víru a sílu v další tvorbě.

Není to snad ani náhoda, že inspirační zdroj hledá z hlediska evropské malířské tradice v prehistorickém období Japonska a staré Číny. Obdivuje staré mistry, onen formálně psychologicky pojatý modul, který nás provází od renesance až po 60. léta 20. století a který byl jejím vnitřním a diktátem. Neustále se zdokonalovat ve vidění a pozorování přírody díky vlastní zkušenosti a kulturnímu odkazu předešlých generací. Hledat vlastní formu. A možná, že není ani náhoda to, že poslední etapa tohoto vývoje, poválečná abstraktu americké malby 20. stol. velmi příbuzné konotace (geometrická abstrakce) k výše zmiňované kulturní tradici (origami a tangram). Pro Lenku Husárikovou bylo ale milosrdnější sáhnout k té staré tradici, právě proto, že maluje Staré mistry, která ji paradoxně dovedla až k samému konci.

ak. mal. Miroslav Pesch

Vystavená expozice